Lektorku muzea Terezu Nemethovou potěšilo, že se jim podařilo naplnit každý ze tří dnešních kurzů, zúčastnilo se jich zhruba 60 lidí. "Poprvé jsme tvůrčí dílnu zaměřenou na malování na skle dělali před Vánoci v roce 2010, tehdy moc velký úspěch neměla," uvedla Nemethová.
I Sejková si všimla, že zájem lidí o lidová řemesla v posledních letech roste. "Asi jim chybí ruční tvůrčí práce," nastínila. Malování na zadní stranu skla nepovažuje za obtížnou techniku. "Jen je třeba si uvědomit, že všechno bude zrcadlově obráceně, včetně nápisu. A také postup při malování je obrácený, než při vytváření obrázku na papír," uvedla. Například je třeba nejprve namalovat knoflíky u oděvu a až pak samotný oděv. K malování se nejčastěji používají tempery.
Vytvoření jednoho obrázku trvá Sejkové asi dva dny, dnes na to měli účastníci tvůrčí dílny v Turnově dvě hodiny. "Je to málo, ale dá se to stihnout. Předlohu jsme jim totiž připravili dopředu," vysvětlila. Motivem byl příchod svatého Martina na bílém koni.
I v minulosti podmalby ztvárňovaly hlavně náboženské náměty, které se v selských jizbách zavěšovaly mírně nakloněné nad stolem v rohu místnosti, v takzvaném svatém koutě. Lidé je získávali hlavně na poutích. "Kupovali je jako upomínku na pouť, většinou si brali své oblíbené svaté," řekla Sejková, bývalá dlouholetá pracovnice muzea ve Vrchlabí. Na Slovensku byl také oblíbený motiv Jánošíka. Z jaké oblasti podmalba pochází, se dá poznat hlavně podle detailů. "Podle barev kontur, způsobu malování obočí, rukou," vypočetla Sejková. Pro severovýchod Čech byl podle ní také typický motiv karafiátu v dekoru.
zdroj: ČTK