V Buřanech se dochoval jeden z typických krkonošských mlýnů
V Buřanech na Semilsku se dochoval jeden z typických krkonošských mlýnů. Jde o jedinečnou ukázku lidové roubené architektury ze druhé poloviny 18. století. Majitel Jiří Krch mlýn postupně opravuje a příležitostně ho otevírá turistům. Mlýn je přístupný po předchozí domluvě, po dokončení větších rekonstrukcí plánuje jeho pravidelné zpřístupnění pro turisty. Pravděpodobně od příštího roku, řekl ČTK Krch.
Nejstarší část buřanského nebo také Janatova mlýna pochází z roku 1767, kdy ji postavil Jan Bouzek z Tříče. Mlýn byl původně jen dvoupodlažní, rod Janatů, který ho vlastnil od roku 1841, roubený objekt výrazně rozšířil a přibyla další tři podlaží. Ve mlýně se vystřídaly čtyři generace mlynářského rodu Janatů. Od nich ho v roce 2006 koupil Krch a chce v něm vybudovat skanzen. "Já sám žádný mlynář nejsem, v životě jsem neumlel ani zrnko," přiznal Krch.
Janatův mlýn je podle Krcha zajímavý hlavně tím, že se dochoval tak, jak po ty čtyři generace rodu Janatů vznikal. "Od 50. let minulého století, kdy byly zrušeny malé živnosti, ho nepotkala žádná katastrofa, kdy by byl používán k něčemu jinému. Janatovi ho udržovali celá ta léta," poznamenal. V mlýně zůstala i kompletní technologie, už 60 let se na ní ale nemlelo. "Dáváme věci dohromady, zkoušíme je roztočit a rádi bychom mlýn uvedli do funkčního stavu," dodal Krch.
Marně by ale návštěvník hledal u mlýna v Buřanech typické mlýnské kolo. "Kolo vydrželo tak 25, 30 let, pak se muselo vyměnit. To poslední vydrželo jen 16 roků a rozsypalo se mezi Vánocemi 27. prosince 1919. Můj děda tehdy rozhodl, že už žádné kolo nebude a nahradil ho turbínou," zavzpomínal syn posledního zdejšího mlynáře Antonín Janata. Od roku 1920 tak mlýn pohání Francisova turbína, která vyrábí elektřinu. Když nebyla voda, poháněl mlýn dieselový motor Slavia o výkonu osmi koňských sil.
Mlynáři v Buřanech nemleli jen obilí, pekli také chleba, a tak v přízemí mlýna nechybí obrovská pec. Lidé, kteří do mlýna obilí dodávali, si odváželi jen malou část v podobě mouky či krupice a za zbytek dostávali poukázky na chleba. "Když člověk s tím lístkem kdykoli do mlýna přišel, musel za něj chleba dostat, a dostal ho," poznamenal Janata. I chlebová pec se podle něj několikrát přestavovala, naposledy v roce 1950. "O rok později to tu zavřeli," zavzpomínal. V peci se ale podle něj peklo ještě v 80. letech. "Vyhlášené byly zdejší svatební koláče," dodal.
zdroj: ČTK
